Mnoho rodin a pedagogů důrazně prosazuje zařazení žáků s mentálním postižením (ID, dříve mentální retardace) do hlavního vzdělávacího proudu. Mainstreaming znamená umístění dětí s postižením do běžných tříd. Obvykle mají také další podporu. Mainstreaming umožňuje dětem s ID vzdělávat se společně s jejich vrstevníky bez postižení. Většina žáků s ID však do hlavního vzdělávacího proudu zařazena není. Většina navštěvuje školy pro děti se speciálními potřebami. Menší část je vzdělávána doma.
Mainstreaming je atraktivní inkluzivní přístup. Má své výhody i nevýhody. Hlavní výhodou mainstreamingu je, že poskytuje přirozené, reálné prostředí. V takovém prostředí se učí důležité životní dovednosti.
Běžná třída má několik výhod učení v reálném prostředí. Za prvé, mainstreaming nabízí mnoho přínosných příležitostí k socializaci. Mnoho dětí s ID má nedostatečné sociální dovednosti. Tato sociální omezení jim v konečném důsledku brání v úspěchu v životě. Je zcela logické, že sociální dovednosti se lze naučit a získat pouze v sociálním prostředí. Běžná třída poskytuje ideální sociální klima. Například žáci s poruchami, jako je Prader-Willieho syndrom, syndrom křehkého X a Downův syndrom, si mohou díky sociální nápodobě osvojit vynikající sociální dovednosti. Tito žáci mají skutečný prospěch z toho, že pozorují a napodobují své vrstevníky v běžné třídě.
Druhé, mainstreaming vystavuje všechny děti rozmanitosti. S takovou rozmanitostí se přirozeně setkáváme v reálném světě. Bez ohledu na to, zda dítě má nebo nemá ID, se děti nakonec během svého života setkají s mnoha různými lidmi. Někteří lidé budou pocházet z podobných kultur a prostředí. Jiní lidé nebudou. Školní prostředí je ideálním prostředím, kde si lze těchto odlišností všimnout a přizpůsobit se jim. Tato příprava na reálný svět je výhodná. Podporuje schopnost přijímat lidskou rozmanitost. Tyto dovednosti jsou rozhodující pro vycházení se spolupracovníky a sousedy.
Zatřetí, začlenění do běžné třídy může inspirovat a být výzvou pro žáky s mentálním postižením, aby vynikali. Bez dostatečné výzvy lidé nerozvíjejí a neposilují své schopnosti. Tradiční třída poskytuje více příležitostí k těmto náročným zkušenostem.
Mainstreaming je však spíše filozofií inkluze. Jeho cílem je podporovat vyšší dobro. Zda je tento ideál naplněn, je zcela jiná věc. S prohlubujícími se škrty ve školních rozpočtech se po učitelích žádá, aby dělali více s menším úsilím. Veřejné školy se potýkají s tím, aby poskytly odpovídající vzdělání těm, kteří nemají specializované potřeby. Kvůli rozpočtovým omezením je nereálné očekávat, že se žákům s ID dostane v běžné třídě pozornosti, kterou potřebují a kterou si zaslouží. Navíc mnoho učitelů v běžných třídách neprošlo školením ve specializovaných vzdělávacích technikách.
Někteří lidé také tvrdí, že mainstreaming je nespravedlivý vůči průměrným studentům. Je tomu tak proto, že čas a pozornost učitelů je věnována dětem, které vyžadují individuálnější výuku. Ostatní žáci tak zůstávají odkázáni sami na sebe. Jiní naopak tvrdí, že průměrní žáci mají ze začlenění dětí se speciálními potřebami prospěch. Poskytuje totiž těmto pokročilejším žákům možnosti výuky a tréninku. Simuluje se tak přirozenější prostředí pro všechny.
Shrnem lze říci, že nejlepší vzdělávací prostředí je takové, které nejlépe pomáhá dítěti dosáhnout cílů jeho individuálního vzdělávacího plánu. Každé dítě má jiné cíle, schopnosti a potřeby. Neexistuje jedno nejlepší prostředí pro všechny děti. Rodiče a pedagogové musí realisticky posoudit vzdělávací prostředí a zdroje, které jsou v jejich okolí k dispozici. Pak mohou provést moudrý výběr, který nejlépe odpovídá potřebám a okolnostem dítěte. Rozhodnutí o umístění by se měla pravidelně přehodnocovat. Potřeby a okolnosti dětí se v průběhu času mění.
