Důvody ukončení mnoha vztahů jsou jasné.
Dva lidé, kteří spolu chodí, si uvědomí, že se k sobě v něčem nehodí a nemají společnou budoucnost.
Manželé se rozhodnou, že už spolu nemohou vydržet žít.
Partneři v podnikání se rozejdou, aby sledovali odlišné cíle.
Šéf vyhodí zaměstnance za to, že okrádá firmu; nebo zaměstnanec dá výpověď, když mu šéf nedá vytoužené povýšení.
Proč přátelství končí, není vždy tak zřejmé, stejně jako to, jak končí; zatímco u výše uvedených vztahů existuje explicitní moment, konkrétní událost, která pouto ukončí – DTR, rozvod, revize smlouvy atd. – u přátelství žádný takový sankcionovaný rituál neexistuje.
Proč přátelství zaniklo a zda ještě trvá, či nikoliv, tak může zůstat jakousi záhadou.
Abych tuto záhadu rozluštil a pomohl nám všem lépe pochopit dynamiku, která se skrývá za jedinečným, příliš málo zvažovaným vztahem přátelství, hovořil jsem s Billem Rawlinsem, profesorem komunikace na univerzitě v Ohiu, který se studiu tohoto tématu věnuje celou svou kariéru. (Pokud jste tak ještě neučinili, vřele vám doporučuji poslechnout si podcast, který jsem s ním o přátelství natočil. Je to jeden z mých nejoblíbenějších.“
The Ambiguity of Friendship
Chcete-li pochopit, proč má přátelství jen zřídka jasný a jednoznačný konec, musíte nejprve porozumět charakteristické povaze přátelství.
„Přátelství není sankcionováno stejným způsobem jako jiné vztahy. Přátelství spočívá na jakési vzájemné smlouvě, která však mnohdy není výslovně vyjádřena,“ řekl mi Bill.
Manželství a obchodní partnerství mají výslovné smlouvy. Všechny strany vědí, kdy vztah oficiálně začal a jaké jsou jeho podmínky. Protože mají explicitní začátky, mají také explicitní konce.
Ne tak je tomu u přátelství.
Obvykle lidem neříkáte: „Hele, teď jsme oficiálně přátelé a tohle od tebe očekávám já a tohle můžeš očekávat ty ode mě.“ To, co od vás očekávám já, je, že jste přátelé. Místo toho přátelství pomalu vzniká pravidelným kontaktem dvou lidí, kteří se vzájemně respektují. V určitém okamžiku dojde ke společnému (ale nevyslovenému) porozumění, že jste přátelé.
Bez určité představy o tom, jaké jsou závazky přátelství, a tedy zda jsou či nejsou plněny, je těžké zjistit, zda by přátelství mělo být ukončeno nebo zda již skončilo. Tak přátelství vznikají a pak často zanikají.
Pokud se však do této nejasnosti ponoříte hlouběji, zjistíte, že obvykle existují tři důvody, proč – i když si nejste stoprocentně jisti, že vy a někdo jiný už nejste přátelé – že váš vztah definitivně vyprchal.
Tři důvody, proč přátelství končí
Přátelství jako vztah je jedinečné tím, že přátelé si jeden druhého svobodně vybírají, a to na základě ničeho jiného než společných zájmů, obdivu a náklonnosti. Tento vztah není uzavírán kvůli finančnímu zisku, jako je tomu u obchodních partnerství; není vázán krví, jako je tomu u příbuzenských svazků, a není poháněn sexuální přitažlivostí, jako je tomu u romantických vztahů. Jak Rawlins vysvětlil v podcastu, lidé se s někým nepřátelí z „kategorických důvodů“, ale prostě „kvůli člověku, kterým je“.
Jak Rawlins také důležitě poznamenává, „přátelství je vždy o něčem“. Přátelé sdílejí zájmy, zkušenosti a/nebo soubory hodnot, které vytvářejí pocit pospolitosti a rovnosti, jenž je pro přátelství zásadní.
Vzhledem k výše uvedenému lze přátelství rozdělit do dvou kategorií podle toho, jak hluboko sahá věc, o níž přátelství je.
První kategorii přátelství bychom mohli označit jako „okolnostní“. Nejsou to přátelství, která byste pravděpodobně navázali nezávisle a spontánně na základě „přitažlivosti“ k někomu; místo toho vás k sobě přivedou vnější síly – stanete se spolubydlícími, máte společné hodiny, stýkáte se s manželem kamarádky své ženy – a protože se s danou osobou často vídáte, vytvoříte si k ní snadnou a příjemnou známost.
Spolupracovníci jsou skvělým příkladem nepřímých přátel. S někým se můžete skvěle bavit v kanceláři, máte pocit, že ho dobře znáte, a dokonce s ním občas trávíte čas i mimo práci. Pokud však změníte zaměstnání, nakonec se s tímto kamarádem budete vídat mnohem méně často, a když se tak stane, vzhledem k tomu, že už nesdílíte pracovní kontext a nemůžete si už povídat jako kdysi o projektech a drbech z watercooleru, můžete mít pocit, že už nemáte mnoho společného, a přátelství vyšumí. Vztah byl především o práci, a když už tuto práci nesdílíte, přátelství končí.
Druhou kategorií přátelství je to, co by se dalo nazvat, z nedostatku lepšího názvu a abychom zůstali u tématu „c“, kosmické. Jedná se o přátelství založené nikoli primárně na vnějších vlivech, které vás spojují, ale na silně prožívaném spojení. Myslíte na podobné vlně, cítíte se oddáni podobným zásadám, máte vášeň pro stejné zájmy. Dalo by se říci, že tento druh přátelství je založen na společném pohledu na to, co tvoří filozofické „Dobro“.
I když se některé okolnosti mezi vámi a přítelem, s nímž jste kosmicky spojeni, změní – např. jeden z vás se odstěhuje nebo ožení – a i když se nebudete vídat příliš často, pokud vaše zásady a vášně zůstanou stejné, pravděpodobně zůstanete přáteli a budete moci pokračovat tam, kde jste přestali, kdykoli se uvidíte. I tento druh přátelství však může erodovat, pokud jedna ze stran opustí hodnoty, na nichž bylo přátelství dříve založeno; může jít o pouhý posun v perspektivě, který může vztah přečkat, nebo o naprostou zradu společných hodnot, která vztah pravděpodobně definitivně ukončí – což je situace, o níž bude podrobněji pojednáno níže.
Ať už je přátelství okolnostní, nebo kosmické, čím více společných rysů dva přátelé sdílejí, tím je pravděpodobnější, že zůstanou přáteli, a čím více společných rysů ztratí, tím je pravděpodobnější, že jimi nezůstanou. Například dva přátelé, kteří mají určité osobnostní rozdíly, ale jsou ve stejné životní etapě a pohybují se ve stejných kruzích, mohou zjistit, že druhý faktor kompenzuje ten první; na druhé straně dva přátelé mohou nadále sdílet stejné hodnoty, ale pokud je jeden ženatý, má děti a žije na východním pobřeží a druhý je svobodný a bezdětný a žije na západním pobřeží, může dojít k oslabení jejich pouta.
Jak mi řekl Bill v našem nedávném rozhovoru: „
Pravděpodobně nejlepším příkladem toho, jak může přátelství skončit na základě ztráty společných rysů, je způsob, jakým se nakonec rozplynou některé vztahy, které jste měli na střední a vysoké škole.
Ve školních letech jste díky intenzitě pouta s nejlepším přítelem pravděpodobně oba cítili, že si zůstanete navždy blízcí. Pak jste ale odmaturovali. Oba jste se vydali každý svou cestou, abyste začali žít svůj vlastní život. Možná jste zůstali ve svém domovském státě, abyste mohli chodit do školy, a váš kamarád odešel mimo stát. Oba jste se vzali. Dělali jste různá povolání. Změnili jste přesvědčení. Narodily se vám děti. Našli jste si nové přátele.
Jistě, s nejlepším kamarádem ze střední školy jste občas v kontaktu, ale pravděpodobně už nejste opravdu „nejlepší přátelé“. Možná se stále považujete za přátele, ale povaha vašeho vztahu se změnila. Nebyli jste v pravidelném osobním kontaktu, který je nutný k udržení pevného přátelství. Nesdílíte každodenní okolnosti. Nesdílíte společenskou síť ani stejné zájmy. Máte společnou minulost, ale nic víc. Ani jeden z vás nemusel výslovně potvrdit změnu přátelství. Čas a okolnosti prostě způsobily, že pomalu zaniklo.
A právě tak podle Billa končí většina přátelství. Ne s třeskem, ale se skučením. „Většina přátelství zaniká, dokud není žádné očekávání, že se s tím přítelem uvidíme nebo že se ten přítel bude chovat jako přítel.“
Nesoulad očekávání
Jednou z částí rozhovoru s Billem, která mě nejvíce zaujala, byl jeho postřeh, že „lidé zůstávají přáteli do té míry, do jaké naplňují očekávání toho druhého od vztahu.“
To je ošemetná záležitost, protože, jak už bylo řečeno, „podmínky“ přátelství nejsou nikdy explicitně stanoveny nebo vyjádřeny, a dva přátelé tak mohou do přátelství vnášet různá očekávání a mít různé představy o tom, jak by přátelství mělo vypadat.
Jeden kamarád může být více uzavřený do sebe, může klást nízký důraz na časté fyzické setkávání a být nedůsledný v odpovídání na textové zprávy.
Druhý kamarád může toužit po hlubším vztahu a častějším kontaktu a komunikaci; protože je to vždy on, kdo tyto dvě posledně jmenované věci iniciuje, postupně v něm tento nepoměr v úsilí a investicích vzbuzuje rozčarování.
Přátelé mohou mít také rozdílná očekávání ohledně toho, co znamená, že jim někdo bude oporou v těžkých chvílích. Jeden přítel může od druhého očekávat, že mu v krizi poskytne dostatečnou emocionální a materiální podporu, zatímco druhý by takové zacházení neočekával a nenabízí ho ani ostatním.
Tato nesouladná očekávání mohou v přátelství způsobit frustraci, zejména proto, že přátelé pravděpodobně nevyjdou na povrch a neprobírají tyto problémy. Lidé si opět nejsou jisti, co přesně by měli od přítele očekávat, a nejsou si tedy zcela jisti, zda jsou jejich očekávání přiměřená či nikoli. A neexistuje žádná skutečná šablona nebo kulturní sankce pro to, aby přátelství bylo „DTR“. Přítel, který si od vztahu přeje víc, nechce vypadat divně a potřebně; přítel, který je nezávislejší, si pravděpodobně vůbec neuvědomuje, že se ten druhý cítí zanedbávaný. Ačkoli tedy Bill vybízí k tomu, abyste s přáteli diskutovali o jejich očekáváních, abyste takové rozdíly vyřešili, když k těmto rozhovorům pochopitelně nedojde, přátelství pravděpodobně skončí. Přítel, který si přeje víc, bude pravděpodobně frustrovaný, a dokonce rozhořčený z toho, co považuje za vrozenou vločkovitost svého kamaráda, a začne si myslet: „Když je to jedno jemu, je to jedno i mně,“ a přestane ho oslovovat. Kamarád, který už od vztahu očekával méně a v první řadě neprojevil žádnou iniciativu, samozřejmě nedokáže oslovit ze své strany. A přátelství se rozpadá.
Zrada
Přestože většina přátelství pomalu zaniká, občas se stane, že skončí rázně a lidé výslovně řeknou: „Tohle přátelství skončilo.“
Podle Billa je nejčastější příčinou tvrdého rozpadu přátelství zrada. Tato zrada má dvě podoby.
První je zrada společného chápání toho, co znamená žít dobrý život.
„Přátelíme se s lidmi, protože si myslíme, že máme společné chápání světa a společné chápání toho, co znamená dobře žít,“ říká Bill. „Přátelství pomáhá dvěma lidem s tímto společným chápáním žít podle tohoto chápání. Když dojde k přímému porušení tohoto společného porozumění, přátelství často končí. Náhle a se záští.“
Bill uvedl příklad dvou mužů, kteří byli přáteli a sdíleli porozumění a víru v posvátnost manželství. Jednoho dne se však jeden z přátel přizná, že podvádí svou ženu. Druhý přítel mu to vyčte. Následuje hádka.
Nevěrný přítel: „Člověče, vždyť o nic nejde. Víš, že jsme to s Lacy v manželství neměli lehké. Myslel jsem, že to pochopíš.“
Nepřítel: „Víš, že je to špatně. Musíš s tím přestat, chlape. A jestli to nedokážeš, tak už si tě nemůžu vážit a nechci se s tebou dál přátelit.“
Nepřítel: „Ty jsi ale kamarád! A co věrnost? To pro tebe nic neznamená?“
Pokud čteš pozorně, všimneš si, že na obou stranách je cítit zrada ohledně toho, co považovaly za společný pohled na hodnoty a povahu přátelství.
Nezadaný přítel se domníval, že podstatným základem jejich přátelství je společná víra v důležitost manželství. Když jeho přítel podvedl svou ženu, cítil, že došlo ke zradě tohoto sdíleného ideálu.
Cizoložný přítel se cítil být nevěrným přítelem zrazen, protože měl pocit, že jeho nevěrný přítel porušil ideál věrnosti v přátelství.
Nesmiřitelný rozdíl v tom, co každý z nich považoval za společné chápání dobrého života, má za následek tvrdý rozchod v přátelství.
Během posledních amerických voleb jsme viděli, jak může zrada sdíleného chápání dobrého života rozbít přátelství. A díky sociálním médiím jsme někdy svědky toho, že k těmto tvrdým zlomům dochází veřejně.
Bill říká, že to má své stupně. Některé otázky jsou tak zásadní, že jakýkoli rozdíl v porozumění s přítelem znamená okamžitý konec přátelství. Ale některé otázky nejsou tak důležité, takže je necháš plavat. Pokud jsi demokrat, ale tvůj kamarád je republikán, můžete si kvůli tomu vzájemně nadávat, ale protože sdílíte ideál lásky k dobrým knihám a moudrosti v nich obsažené, necháte rozdíly v politice plavat. Nebo, říká Bill, se s určitým kamarádem nepouštíte do hloubky určitých otázek, protože si příliš ceníte přátelství na to, abyste si ho mohli potenciálně pronajmout kvůli sporům, které by z toho vyplynuly. Obecně se zdá, že pokud máte oba podobnou představu o Dobru, ale jen rozdílné názory na to, jak tohoto Dobra nejlépe politicky dosáhnout, pak má přátelství větší šanci na zachování. Pokud se však zásadně lišíte v představách o Dobru jako takovém, pak bude udržení přátelství obtížnější.
Druhý typ zrady, který způsobuje těžké přerušení přátelství, je to, co si obvykle představíme, když myslíme na zradu: Hodit kamaráda v práci pod autobus, abyste se nedostali do potíží nebo abyste mohli být povýšeni. Pomlouvání kamaráda za jeho zády. Podvádění s kamarádovou ženou. V podstatě děláte věci, které vás odsoudí k tomu, abyste se nechali rozkousat Satanovými čelistmi v sedmé vrstvě Dantova pekla.
Přestože zrada často vede k tvrdému přerušení přátelství, může také jednoduše vést k tomu, že přátelství pomalu zanikne. Pokud zjistíte, že vás přítel za vašimi zády uráží, místo abyste ho konfrontovali, můžete s ním prostě ukončit kontakt a nechat vztah přirozeně vyprchat. Díky nejednoznačné povaze přátelství je nejednoznačný konec vždy možný.
Usmíření
Ať už přátelství nenápadně zanikne, nebo se násilně rozpadne, díky jedinečné tvárnosti tohoto typu vztahu je usmíření vždy možné. Jak Bill poznamenává: „Přátelství jsou zranitelná vůči okolnostem, ale právě tato zranitelnost je také činí pružnými.“. Možná jste se se svým nejlepším kamarádem ze střední školy už léta neviděli a už se nepovažujete za nejlepší přátele. Ale pokud se přestěhuje zpět do vašeho města, možná lze přátelství obnovit pravidelným kontaktem. Nebo pokud jste se s kamarádem těžce rozešli kvůli neshodám, vždy existuje šance na odpuštění a nápravu. Díky nejednoznačnosti a flexibilitě přátelství je tento druh usmíření snazší než obnovení zkrachovalého manželství nebo rozpadlého obchodního partnerství. Jak Bill poznamenává, svoboda a zcela dobrovolná povaha přátelství je může činit frustrujícími a zároveň fascinujícími:
To je to, co mě na přátelství uchvacuje už celá desetiletí. Je to vztah s tolik potenciální integritou a pevným charakterem. Jediné, co ho drží pohromadě, je tvůj a můj vzájemný respekt a míra, do jaké si navzájem plníme svá očekávání.“
