5. CILIATES
K fylu Ciliophora patří jedni z nejsložitějších prvoků. Charakteristickými znaky fylogeneze Ciliophora jsou:
1. Řasinky jsou široce rozšířené ve sladkovodním i mořském prostředí.
2. Několik řasinek je symbiotických.
3. K pohybu mají řasinky. Řasinky ;i slouží také k vytváření potravních proudů ve vodě.
4. Mají tuhou pelikulu. Ta udržuje jejich tvar pevný.
5. Mají výraznou strukturu cytostomu (úst).
6. Mají demografická jádra: Větší makrojádro a jedno nebo více menších mikrojader.
Cílie a další pelikulární struktury
1. Cilie: Cilie jsou obecně podobné bičíkům. Jsou však mnohem kratší a početnější. Jsou široce rozmístěny po povrchu řasinky. Řasinky se pohybují koordinovanými pohyby. Řasinkové vlny procházejí po povrchu řasinky.
Mnoho řasinek dokáže obrátit směr tlukotu řasinek a směr pohybu buněk. U některých řasinek se vyvinuly specializované řasinky. Řasinky mohou pokrývat vnější povrch prvoka. Mohou se spojovat a vytvářet cirri. cirri slouží k pohybu. Cilie se mohou z velkých oblastí řasinky ztratit.
2. Bazální tělíska (kinetosomy): Je to kořen řasinek. Řasinky vznikají
z bazálních tělísek. Bazální tělíska sousedních řasinek jsou vzájemně propojena. Vytvářejí složitou síť vláken. Tato vlákna ukotvují řasinky a dávají organismu tvar.
3. Trichocysty: Trichocysty jsou váčkovité pelikulární struktury. Jsou uspořádány kolmo na plazmatickou membránu. Jsou to tyčinkovité nebo oválné organely. Slouží především k ochraně. U Paramecia mají vzhled „golfového stromu“. Trichocysty mohou vystupovat z pelikuly. Pak zůstávají spojeny s tělem lepkavým vláknem.
ŽIVENÍ
Mech nismus výživy
1. Paramecium: Paramecium má podél jedné strany těla řasinkový ústní žlábek. V ústní rýze jsou přítomny řasinky. Tyto řasinky posouvají malé částečky potravy směrem k cytofaryngu. V cytofaryngu se vytváří potravní vakuola. Potravní vakuola je „krát větší. Poté se oddělí od cytofaryngu a uvolní se. Volně cirkuluje endoplazmatem a dochází k trávení.
2. Didinium: Některé volně žijící řasinky se živí jinými protisty nebo malými živočichy. Kořisti se dotknou a zachytí ji. Řasinka Didinium se živí oi Paramecium. Jeho kořist je větší než on sám. Didinium vytvoří dočasný otvor. Tento otvor je značně vyklenutý a pohlcuje‘ svou kořist.
3. Suctorians: Jejich řasy jsou přichyceny k substrátu. Mají chapadla. Jejich sekrety paralyzují kořist. Kořistí jsou řasinky nebo améby. Chapadla vytvářejí otvor v pelikulách kořisti. Drobnými kanálky v chapadle pak nasává cytoplazmu kořisti. Tento mechanismus zahrnuje chapadlové mikrotubuly.
Řízení genů a rozmnožování
Řasinky mají dva druhy jader.
(a) Makronukleus: Je to velké polvploidní makronukleus. Řídí denní metabolickou činnost.
(b) Mikrojádro: Existuje jedno nebo více menších mikrojader. Ty jsou genetickou rezervou buňky.
Osobní rozmnožování
Ciliáti se rozmnožují nepohlavně příčným binárním dělením. Některé se rozmnožují pučením. K pučení dochází u suktoriánů. Jeho výsledkem je vznik řasinkových, volně plovoucích organismů. Tento organismus se přichytí k substrátu a nabývá podoby dospělce.
Pohlavní rozmnožování: Konjugace
Ciliáti se rozmnožují pohlavně konjugací. Partneři se nazývají konjuganti. Mnoho druhů řasinek má mnoho typů páření. Všechny tyto typy páření nejsou vzájemně kompatibilní.
1. Způsoby páření se navzájem liší. Počáteční kontakt mezi jedinci je náhodný. Pelikuly dvou konjugantů vylučují lepkavý sekret. Tyto sekrety pomáhají při adhezi dvou konjugantů.
2. Plazmatické membrány ciliátů poté splynou. Zůstávají srostlé po dobu několika hodin.
3. Makronukleus se neúčastní genetické výměny. Makronukleus se rozpadá. Poté se reformuje z mikrojader dceřiných řasinek.
4. U konjugantů probíhá meióza a vznikají čtyři haploidní pronuklea.
5. Dceřiné řasinky se rozpadají. Tři pronukleoly v každém konjugátu degenerují. Zbývající pronuklie se dělí mitózou. Každý konjugant má tedy nyní dvě pronuklea.
6. Konjuganti si vzájemně vyměňují pronuklea. Pronukleje v každém konjugantu navzájem splynou.
7. Konjuganty se od sebe oddělí a nyní se nazývají exkonjuganty.
8. Každý exkonjugant projde sérií tří jaderných dělení. V každém exkonjugantu tak vzniká osm dceřiných jader. Dvě z nich jsou degenerovaná.
9. Čtyři ze zbývajících šesti jader se stanou makrojádry. Každý exkonjugant se v této fázi dělí. Nyní má každé dceřiné paramecium dvě makrojádra a jedno mikrojádro.
10. Každé mikrojádro se opět dělí. Dochází k cytoplazmatickému dělení. Z každého exkonjuganta tak vznikají čtyři paramecia.
Obrázek: Fylogeneze prvoků na základě srovnání sekvencí 80S rRNA
Symbotičtí řasnatci
Většina řasnatců je volně žijících. Některé z nich jsou však komensalistické nebo mutualistické a parazitické.
1. Balantidium coli: Je to významný parazitický řasnatý organismus. Žije v tlustém střevě lidí, prasat a dalších savců. Někdy se jedná o řasnaté krmítko. Někdy produkuje proteolytické enzymy pro trávení epitelu hostitele. Způsobuje blanitý vřed. B. coli tvoří cysty.
2. Velké množství různých druhů řasinek obývá také bachor mnoha kopytníků (kopytníků). Tito ciliáti pomáhají při trávicích procesech svých hostitelů.
Podobné články:
- PODMÍNĚNÉ OTÁZKY
- ŽIVOT V JEDNOTLIVÝCH PLAZMATICKÝCH MEMBRÁNÁCH
- ROSTLINNÉ POHYBY
- Třída Ophiuroidea – Funkce &Rozmnožování
- Senzorické receptory bezobratlých
