Co znamená slovo „guru“?
Doslovný překlad slova guru je někdo, kdo je „rozptylovačem temnoty“. Temnotou je zde nevědomost.
Ačkoli se jako guru někdy označuje jakýkoli mistr učitel (v dnešní době se slovo guru v angličtině používá velmi volně), tradičně se guru vztahuje k náboženskému nebo duchovnímu učiteli, který má nejen hluboké znalosti, jež mohou vést k mokše (osvobození nebo osvícení), ale má také přímou zkušenost s Božskou vizí nebo milostí, kterou si osvojil ve svém způsobu bytí.
Ačkoli je to dnes mnohem méně běžné než kdysi, tradičně žili žáci se svým guruem, alespoň po určitou dobu, přičemž guru v podstatě přebíral roli rodiče.
Ačkoli na Západě si široká veřejnost gurua nejvíce spojuje s hinduismem, tento termín se používá i pro duchovní učitele v buddhistické, džinistické a sikhské tradici.
Mají všichni hinduisté svého gurua?
Ne. Není nutné mít gurua, i když většina hinduistických tradic zastává názor, že mít gurua je nesmírně prospěšné pro duchovní poznání a pokrok.
Jinými slovy, i když nemusíte mít gurua, abyste dosáhli osvícení, s guruem je to snazší.
To se neliší od jakékoli nové cesty. Mít vedle sebe někoho, kdo už tuto cestu absolvoval nebo ji alespoň dobře zná, je nejsnazší. Bez jejich přítomnosti je cesta snazší i díky tomu, že se řídíme jejich písemnými pokyny. Můžete se také vydat na průzkum na vlastní pěst a dojít k cíli, ale není to tak snadné. Pokrok bude pravděpodobně pomalejší a riziko, že se vydáte špatným směrem, je vyšší.
Jaká je role gurua?
Guru vede duchovní pokrok svých žáků (tzv. šišja). Díky duchovnímu, psychologickému a praktickému vhledu gurua jsou pokyny přizpůsobeny tomu, co podle jeho názoru student potřebuje k učení a duchovnímu pokroku.
Do druhé poloviny 20. století probíhalo veškeré nebo alespoň většinové vyučování ústní tradicí, přímým přenosem mezi učitelem a studentem. Studenti často žili se svým guruem nebo v jeho blízkosti, případně ho pravidelně navštěvovali. Nyní je sice ústní tradice stále vysoce ceněna, ale většina guruů má také písemné rozsáhlé rozpravy o svém učení. Mnozí z nich také pořádají živé nebo nahrané online přednášky pro studenty po celém světě, mají formální studenty na všech kontinentech a jejich učení může ovlivnit životy nesčetných duchovních hledačů, kteří nikdy nemají v úmyslu podniknout delší studium nebo se s guruem osobně setkat.
Musí být guru muž?
Ne. Neexistuje absolutně žádný biblický ani kulturní příkaz, aby byl guru muž – ačkoli právě to může někoho napadnout, když pomyslí na slovo guru. Ve skutečnosti v historii i dnes existuje spousta významných ženských guruů. Šrí Sarada Déví, sestra Nivedita, Matka, Anandamayi Ma, Mata Amritanandamayi, Gurumayi a Amma Sri Karunamayi jsou jen některé z těch nejvýznamnějších v posledním půlstoletí.
Jak se někdo stane guruem?
Hinduismus jako náboženství sice nemá jediného vůdce, ale každá jednotlivá tradice učení, která tvoří hinduismus, klade velký důraz na rodovou linii učitelů. To se označuje jako guru-šišja parampára.
Většina dnešních guruů byla kdysi sama šišjou jiného gurua ve stejné linii. Může se však objevit guru, který je díky své vlastní minulé sádhaně (disciplíně a studiu) všeobecně uznáván jako osvícený duchovní mistr, ale to je vzácné.
Obecně platí, že pouze když uznávaný guru dá svolení jednomu ze svých šišijů, aby pokračoval v tradici jako guru, může tento žák tento titul právem používat. Někdy také pokročilí žáci gurua začnou učit sami, aniž by se prohlašovali za plnohodnotné guruy. S tím se často setkáte při studiu jógy.
Linie je dnes obzvláště důležitá pro zdůraznění u lidí, kteří se chtějí pustit do hlubšího duchovního studia pod vedením gurua. Byl učitel, u kterého chcete studovat, v nějaké funkci pověřen vyučovat svým učitelem? Pod kým studoval a od koho se učil?“
Při hledání gurua nebo duchovního učitele k tomu přistupujte ne zcela odlišně od podání přihlášky na univerzitu. Ještě než požádáte univerzitu, aby vás přijala ke studiu, budete se chtít seznámit s její vzdělávací filozofií, její historií, s tím, jak se jejím studentům studium líbí a co její studenti dokázali. Jako budoucí student sice nejste schopen posoudit duchovní úroveň potenciálního gurua (stejně jako jako jako student prvního ročníku nemůžete pochopit složitost práce jakéhokoli profesora), přesto byste se měl pokusit posoudit historii a kvalifikaci každého potenciálního gurua.
Můžete změnit gurua?
Ano. Je zcela přijatelné, ne-li vzhledem k vážnosti vztahu běžné, aby někdo změnil gurua. Může to být proto, že se změnily vaše vlastní duchovní potřeby, váš předchozí guru zemřel, možná proto, že se váš guru sám změnil ve svém učení a metodách, nebo vám doporučí, že vaše cesta je lepší s někým jiným.
V rozporu s tím, co si možná myslíte, to není moderní fenomén. Duchovní texty, jako je Šrímad Bhágavatam, se zmiňují o tom, že někteří jedinci mají podle toho, jak postupuje jejich duchovní hledání, více guruů.
Proč se lidé guruovi klaní?
V hinduistické kultuře je klanění se před někým projevem hluboké úcty. Uvidíte, že to oddaní dělají před guruem a v chrámech před murti (obrazy božství, které slouží k soustředění zbožné pozornosti). V obou případech se to nedělá proto, že by oddaný doslova věřil, že se klaní Bohu, ale spíše z oddanosti božskému principu, který je před ním ztělesněn nebo projeven. Často se také setkáte s tím, že se lidé dotýkají nohou svých rodičů a dalších osob, kterých si váží a kterým vštěpují autoritu a oddanost.
Nohy jsou v obou případech středem pozornosti, jak vysvětluje kniha Co je hinduismus?“, protože: „Podle tradice je celek obsažen v jeho nohách. V nich končí veškerý nervový proud. Životní body všech tělesných orgánů… se nacházejí právě tam. Dotkneme-li se chodidel, dotýkáme se duchovního učitele.“ Zjednodušeně řečeno, chodidla jsou základem guruovy fyzické podstaty. Dotýkáním se jich projevujeme úctu k celistvosti této osoby.
Jak by se měl student chovat ke svému guruovi?
Induistické duchovní texty často poměrně přísně popisují, jak by se měl student chovat ke svému guruovi (přísná poslušnost, nezpochybňování jeho pokynů, odevzdávání osobních věcí atd.). Ale stejně jako celá společnost v posledních 50 letech směřuje k rovnostářštějším a méně hierarchickým postojům, mění se i očekávání ohledně chování studentů ke guruovi.
Úcta, úcta a oddanost jsou stále plně očekávány, ale naprostá podřízenost, o které se zmiňují tradiční texty, už obvykle není normou. S ohledem na to se od studentů stále očekává, že budou vůči svému guruovi loajální a budou důvěřovat jeho znalostem a metodám – aniž by to zašlo tak daleko, že by guruovi slepě věřili. Od studentů se očekává, že budou před svým guruem pokorní, a když budou sdílet učení s ostatními, nezapomenou gurua pochválit.
Stále více se také uznává, že i když má guru hluboké duchovní znalosti, které může předávat – v hinduistických tradicích má i nadále nedílnou a pozitivní roli – neznamená to, že je zcela imunní vůči běžným lidským reakcím na každodenní situace. Guruové jsou sice výjimeční, ale stále také lidé. Veřejnost si také více uvědomuje, že guru se může odchýlit od duchovních ideálů, které hlásá, a chovat se ke svým žákům neeticky nebo dokonce zneužívat. Takové chování je stále častěji a právem odsuzováno, když k němu dojde.
