Část deciduy, která interaguje s trofoblastem, je decidua basalis (nazývaná také decidua placentalis), zatímco decidua capsularis přerůstá embryo na lumenální straně a uzavírá ho do endometria. Zbytek deciduy se označuje jako decidua parietalis nebo decidua vera a do čtvrtého měsíce těhotenství splyne s decidua capsularis.
Tři morfologicky odlišné vrstvy decidua basalis pak lze popsat:
- Kompaktní vnější vrstva (stratum compactum)
- Střední vrstva (stratum spongiosum)
- Ohraničující vrstva přiléhající k myometriu (stratum basalis)
V rámci deciduy se v místech poškození syncytiotrofoblastu tvoří občasná fibrinoidní ložiska. Oblast fibrinoidních depozit, kde se trofoblasty setkávají s kompaktní částí decidua basalis, se nazývá Rohrova vrstva, zatímco fibrinoidní depozita, která se vyskytují mezi kompaktní a houbovitou vrstvou decidua basalis, se označují jako Nitabuchova vrstva. Tato vrstva chybí u placenta accreta.
Decidua má histologicky odlišný vzhled, zobrazuje velké polygonální deciduální buňky ve stromatu. Jedná se o zvětšené endometriální stromální buňky, které se podobají epitelu (a jsou označovány jako „epiteloidní“).
Decidualizace zahrnuje proces diferenciace stromálních fibroblastů vřetenovitého tvaru na baculaté sekreční deciduální buňky, které vytvářejí pericelulární extracelulární matrix bohatou na fibronektin a laminin (podobně jako epitelové buňky).
V decidualizujícím endometriu je zvýšená vaskularita i cévní permeabilita.
Jeho leukocytární populace je odlišná, převažuje přítomnost velkých endometriálních granulárních leukocytů, zatímco polynukleárních leukocytů a B buněk je málo.
Velké granulární lymfocyty (jasné CD56) se u myší nazývají „děložní přirozené zabíječské buňky“ neboli „uNK buňky“ a u lidí „deciduální NK buňky“ neboli „dNK buňky“.
