Na úsvitu roku 2017 zasadil dánský parlament ránu právům transgenderů a jako první země zrušil klasifikaci trans lidí jako „duševně nemocných“. Tímto novoročním krokem vláda podnikla oficiální kroky k destigmatizaci transgender osob a oddělila je od jakýchkoli asociací se slovy jako „problém“, „porucha“ nebo dysforie.
Na slovech záleží, říká Linda Thor Pedersenová z organizace na ochranu práv LGBT v Dánsku. „Bylo velmi důležité,“ říká, „aby termíny jako „inkongruence“, „porucha“ a „problém“ byly vypuštěny z názvu kódu, který používá lékařská komunita v zemi pro sledování péče. Tato změna, jak říká, „z něj dělá kód namísto diagnózy“. Starý systém umožňoval nepřímou diskriminaci, vysvětluje; žádosti o zaměstnání byly někdy odmítány kvůli „diagnóze“.
Změna, ačkoli se v současnosti omezuje na Dánsko, představuje novou etapu ve vývoji názorů na transgender. K dřívější změně došlo v roce 2013, kdy byla „porucha pohlavní identity“ vypuštěna z Diagnostického a statistického manuálu duševních poruch, pátého vydání (DSM-5), bible americké psychiatrie pro diagnostiku duševních chorob. Byl přidán nový stav nazvaný „genderová dysforie“, který slouží k diagnostice a léčbě těch transgenderových osob, které pociťují úzkost z nesouladu mezi svou identitou a svým tělem. Nová diagnóza uznává, že nesoulad mezi přirozeným pohlavím a identitou nemusí být nutně patologický, poznamenává dětský endokrinolog Norman Spack, zakladatel genderové kliniky v bostonské dětské nemocnici. Přesunul důraz v léčbě z nápravy poruchy na řešení trápení kvůli nesouladu.*
Spack přirovnává novou definici DSM-5 jako podobnou ve svém důsledku k deklasifikaci homosexuality jako duševní nemoci v roce 1973. Odborník na lidská práva ze Sanfranciské univerzity Richard Johnson s ním souhlasí. Ačkoli homosexuálové jistě věděli, že nejsou nemocní, říká, tento krok měl svůj účinek. „Umožnil homosexuální populaci ve Spojených státech příležitost realizovat se v životě podle svých vlastních podmínek,“ říká. „Stejná situace nastane i pro transsexuální populaci žijící v Dánsku.“
Když zcela nové opatření vstoupí v platnost, odborníci spekulují o jeho politických, lékařských a finančních důsledcích v Dánsku i ve světě. Dánští politici loni oznámili, že doufají, že podnítí Světovou zdravotnickou organizaci (WHO) k vyřazení transgenderu z kategorie duševních nemocí v celosvětově používané Mezinárodní statistické klasifikaci nemocí a přidružených zdravotních problémů, 10. revize (MKN-10), jejíž kódy se používají k označování zdravotních záznamů, sledování epidemiologických trendů a informování o úhradách pojišťoven. Pokud WHO nebude jednat do 1. ledna 2017, Dánsko slíbilo, že bude jednat jednostranně.
K 5. lednu se WHO k dánskému kroku nevyjádřila. V minulosti organizace tazatelům sdělila, že redefinice transgenderu bude součástí MKN-11, což je rozsáhlý a časově náročný projekt, jehož vydání se očekává v letošním nebo příštím roce.
Dánský krok zjevně směřuje k destigmatizaci transgenderu. Odstranění jakéhokoli spojení s problémem nebo syndromem však některé odborníky nutí k zamyšlení, jak bude možné označit potíže osoby a řídit léčbu, když trans lidé budou žádat o lékařské zákroky, jako je hormonální léčba nebo operace na změnu pohlaví.
Psycholožka Laura Edwards-Leeperová z Pacifické univerzity v Oregonu poznamenává, že Dánsko bude stále vyžadovat, aby před jakýmkoli lékařským zákrokem bylo provedeno psychologické vyšetření. „Zajímalo by mě, zda Dánsko plánuje, že diagnóza bude lékařská,“ říká. „Možná k tomu přistupují podobně, jako to doporučuji já, tedy zapojit poskytovatele zdravotní péče do nabízení podpory v průběhu procesu a s hodnocením připravenosti, podobně jako to děláme u pacientů, kteří chtějí podstoupit jiné operace měnící život a tělo, například bariatrickou operaci nebo transplantaci orgánů.“
„Očekáváme,“ říká Pedersen z LBGT Denmark, „že zdravotní péče o transgender osoby se bude více ubírat směrem k informovanému souhlasu namísto psychiatrického hodnocení. V Dánsku může trvat několik let až více než deset let, než se získá povolení k operaci změny pohlavních orgánů.“
Významný rozdíl mezi Dánskem a USA je ve způsobu financování lékařské péče. To, jak se podmínky nazývají, může tento proces ovlivnit. „Rozdíl ,“ říká Spack, „spočívá v tom, že pouze oni mají národní zdravotní systém a chtěli učinit prohlášení, které by u nás nemohli učinit ti, kteří pojišťují péči o transgender osoby. Protože je myslitelné, že až do soudního sporu by pojišťovny mohly trvat na tom, že nebudou hradit potřebnou lékařskou a chirurgickou péči, protože nevěří v nezbytnost těchto zákroků. Ale to všechno se mění,“ říká, „spíše kousek po kousku, protože jsme změť poskytovatelů péče a pojišťoven. Různé státy mají různou politiku.“
Ať už je praktický dopad dánského kroku jakýkoli, Edwards-Leeper říká, že „vysílá zprávu, že stále více lidí na celém světě nevnímá transsexuály jako ‚šílence‘, ale jako hodnotné členy společnosti, kteří si zaslouží respekt a lidská práva jako všichni ostatní.“
*Poznámka redakce (1/11/17): Tento odstavec byl po zveřejnění upraven. Původně uvedená „porucha pohlavní identity“ byla v DSM-5 přejmenována na „genderovou dysforii“. Ve skutečnosti DSM-5 vypustil první termín popisující patologii a nahradil jej druhou klasifikací, kterou lze použít k diagnostice distresu způsobeného nesouladem pohlaví.
