Kdo je Epiktétos? Od otroka k nejvyhledávanějšímu filozofovi světa

Toto je část našeho třídílného seriálu o třech nejvýznamnějších stoických filozofech: Marcus Aurelius, Seneca a Epiktétos. Najdete zde krátký úvod do Epiktéta, doporučenou četbu, tři cvičení/úkoly z něj a také výběr citátů. Pokud tuto filozofii neznáte, můžete si přečíst také náš úvod do stoicismu.

Úvod

Část toho, co činí studium stoicismu fascinujícím, spočívá v tom, že tři z jeho nejznámějších praktiků se značně lišili v tom, kde ve společnosti stáli. Vzpomeňte si na Marka Aurelia, císaře Římské říše zastávajícího jedno z nejmocnějších postavení na světě. Vzpomeňte si na Senecu, který byl poradcem císaře, proslulým dramatikem a jedním z nejbohatších lidí v Římské říši. A pak je tu Epiktétos, úplný opak, který se narodil jako otrok. Právě proto je stoicismus tak silný: může nám poskytnout nadčasové zásady, které nám pomohou v dobrém i zlém, bez ohledu na naše životní postavení.

Epiktétos se narodil před téměř 2 000 lety v Hierapoli (dnešní Pamukkale v Turecku) jako otrok v bohaté domácnosti. Jeho majitel Epafroditos mu povolil svobodná studia, a tak Epiktétos objevil filozofii prostřednictvím stoika Musonia Rufa, který se stal jeho učitelem a rádcem. Později Epiktétos získal svobodu krátce po smrti císaře Nerona a začal v Římě téměř 25 let vyučovat filozofii. To trvalo až do doby, kdy císař Domicián všechny filozofy v Římě slavně vykázal. Epiktétos uprchl do Nikopole v Řecku, kde založil filosofickou školu a vyučoval tam až do své smrti.

Po jeho smrti nám Lukián vypráví, že někdo koupil Epiktétovu hliněnou lampu za 3000 drachem (překvapivě stejnou lampu později zmiňuje i James Joyce). Co je však na lampě tak zvláštního? Jak to vyjádřil Epiktétos a poskytl důležité stoické poučení: „U svých domácích bohů chovám železnou lampu, a když jsem uslyšel hluk u okna, seběhl jsem dolů. Zjistil jsem, že lampu někdo ukradl. Uvažoval jsem, že člověka, který ji ukradl, nevedla žádná nerozumná pohnutka. Co tedy? Zítra, říkám, se najde jedna hliněná. Člověk totiž ztrácí jen to, co už má.“

Epiktetův silný a rozsáhlý vliv můžeme pozorovat v mnoha případech. Marcus Aurelius v Meditacích děkuje svému učiteli Juniu Rustikovi za to, že ho seznámil s Epiktétem. Existuje malá pravděpodobnost, že Rusticus skutečně navštěvoval Epiktétovy přednášky a předal Markovi své vlastní poznámky. Přesto je nejpravděpodobnější, že Marcus četl hojně rozšířené zápisky Epiktétova žáka Arria, o nichž pojednáme níže.

James Stockdale, který byl přes sedm let válečným zajatcem ve Vietnamu, vděčí Epiktétovi za to, že mu poskytl rámec, jak snášet mučení, jemuž byl vystaven. Vzhledem k tomu, že Stockdale měl být uvězněn v okovech na nohou, jistě si pamatoval, že Epiktétos měl postiženou nohu, kterou mu pravděpodobně zlomil jeho mistr, i když kolem toho není žádná jistota. Epiktétos by však v souvislosti s tím řekl: „Nemoc je překážkou pro tělo, ale ne pro tvou schopnost volby, pokud to není tvá volba. Kulhavost je překážkou pro nohu, ale ne pro tvou schopnost volby. Řekni si to o všem, co se ti přihodí, pak budeš takové překážky vnímat jako překážky něčeho jiného, ale ne sebe sama.“

Epiktétos se výrazně objevuje ve známém románu spisovatele Toma Wolfa Muž v plné síle. Epiktétem byl ovlivněn i Albert Ellis, psycholog, který založil kognitivně behaviorální terapii.

Fascinující je, že k tomuto ovlivnění došlo čirou náhodou. Epiktétos ve skutečnosti nikdy nic nenapsal. Teprve díky jeho žákovi Arriánovi máme písemnou zprávu o jeho lekcích. A jestliže všichni od císařů až po válečné hrdiny byli vděční, protože v Epiktétových lekcích nacházeli vedení, útěchu a sílu, pak v tom musí být něco i pro nás. Ale jen pokud se pro to rozhodneme.

Významná díla & Doporučená četba

Skvělým výchozím bodem pro Epiktéta by mohl být jeho Enchiridion, což se překládá jako „malá příručka nebo manuál“, a přesně takový je. Je to ideální úvod do Epiktéta, protože je nabitý krátkými stoickými maximami a zásadami. Na rozdíl od Seneky i Marka je Epiktétos poněkud náročnější na čtení, a pokud jste je ještě nečetli, doporučujeme začít právě těmito dvěma díly. Dalším krokem by měly být Epiktétovy Rozpravy, které jsou mnohem delší a zaslouží si větší nasazení.

Pro další četbu, jak bylo zmíněno výše, doporučujeme přečíst si krátkou autobiografii Odvaha pod palbou od Jamese Stockdalea a také Člověka v plné síle od Toma Wolfea.

3 cvičení & Lekce z Epiktéta

1. Epiktétův životopisný příběh. Pamatuj na to, co máš pod kontrolou

Enchiridion začíná jednou z nejdůležitějších maxim stoické filozofie. Důležitost rozlišování věcí, které jsou pod naší kontrolou, a věcí, které pod kontrolou nejsou. (Představte si ji jako stoickou modlitbu klidu.) Je to připomínka, abychom se nerozčilovali a nerozčilovali kvůli věcem, které nemůžeme ovlivnit, jako jsou druzí lidé a vnější události, a soustředili se pouze na sebe, na své vlastní chování. Díky tomu je vše o něco snazší, že? Pokorná připomínka toho, kolik se toho děje, co nemůžeme ovlivnit, a naučit se nechat věci být a přijmout je takové, jaké jsou. Zároveň však silná připomínka toho, že naše činy a volby jsou plně v naší režii. Jak řekl Epiktétos,

„Některé věci máme pod kontrolou a jiné ne. Věci, které máme pod kontrolou, jsou názor, snaha, touha, nechuť a jedním slovem cokoli, co jsou naše vlastní činy. Věci, které nemáme pod kontrolou, jsou tělo, majetek, pověst, příkaz a jedním slovem cokoli, co nejsou naše vlastní činy.“

2. Stanovte normu

Nejlepší vůdci málokdy mluví o tom, jak by se věci měly dělat, jejich činy mluví samy za sebe. Vzpomeňte si na někoho, koho jste obdivovali, a kolik poučení přišlo nepřímo z rozhodnutí, která učinil, a z příkladu, který dal. Podobně se musíme zaměřit na to, jak skutečně žijeme a jaká rozhodnutí činíme. Tam nejlépe využijeme svůj čas a energii. Jak říká Epiktétos,

„Nikdy se nenazývej filosofem a nemluv mezi neučenými mnoho o teoriích, ale jednej podle nich. Tak při zábavě nemluv o tom, jak by osoby měly jíst, ale jez tak, jak bys měl.“

3. Předepiš si charakter

Epiktétos chápal, jak moc jednáme ze zvyku a jak máme sklon myslet si, že naše způsoby jednání jsou pevně dané. Své žáky nabádal, aby si stanovili určité zásady a normy, jimiž se musí řídit, a pokud možno se od nich neodchylovali. To jistě není ani zdaleka jednoduché, ale malými krůčky, kdy si každý den připomínáme, jakým směrem bychom se chtěli ubírat, se můžeme přiblížit charakteru, který bychom si přáli mít. Jak řekl,

„Ihned si předepiš nějaký charakter a formu vedení, kterou můžeš zachovávat o samotě i ve společnosti.“

Epiktétos cituje

„Žádná velká věc nevzniká náhle, stejně jako hrozen nebo fík. Řekneš-li mi, že toužíš po fíku, odpovím ti, že na to musí být čas. Ať nejprve vykvete, pak přinese plody a teprve potom dozraje.“

„Ať máš denně před očima smrt a vyhnanství a všechny ostatní věci, které se ti zdají hrozné, ale hlavně smrt, a nikdy nebudeš mít žádné opovržlivé myšlenky a po ničem nebudeš příliš dychtivě toužit.“

„Nežádej, aby se události děly tak, jak si přeješ, ale přej si, aby se děly tak, jak se dějí, a tvůj život bude klidný.“

„Nemoc je překážkou pro tělo, ale ne pro vůli, ledaže by sama chtěla. Kulhavost je překážkou pro nohu, ale ne pro vůli; a toto si říkejte ke všemu, co se děje. Zjistíš totiž, že je to překážka pro něco jiného, ale ne skutečně pro tebe.“

„Smrti nemohu uniknout, ale nemohu uniknout strachu z ní? Musím umírat rozechvělý a naříkající?“

„Udělat to nejlepší, co je v našich silách, a zbytek brát tak, jak přichází.“

.