V rozsáhlém průzkumu prvních vzpomínek lidí uvedlo téměř 40 % účastníků první vzpomínku, která je pravděpodobně smyšlená, jak vyplývá ze zjištění zveřejněných v časopise Psychological Science, který vydává Association for Psychological Science.
Současné výzkumy ukazují, že nejranější vzpomínky lidí se datují přibližně od 3 do 3,5 let věku. Studie vědců ze City, University of London, University of Bradford a Nottingham Trent University však zjistila, že 38,6 % z 6 641 účastníků tvrdí, že mají vzpomínky z věku 2 let nebo mladší, přičemž 893 lidí tvrdí, že mají vzpomínky z věku 1 roku nebo mladší. To se týkalo zejména dospělých středního a vyššího věku.
Pro zkoumání prvních vzpomínek lidí požádali vědci účastníky, aby podrobně popsali svou první vzpomínku spolu s uvedením svého tehdejšího věku. Účastníkům bylo zejména řečeno, že samotná vzpomínka musí být taková, o které jsou si jisti, že si ji pamatují. Nesměla být založena například na rodinné fotografii, rodinném příběhu nebo jiném zdroji než na přímé zkušenosti.
Na základě těchto popisů pak výzkumníci zkoumali obsah, jazyk, povahu a popisné detaily popisů prvních vzpomínek respondentů a na jejich základě vyhodnocovali pravděpodobné důvody, proč lidé tvrdí, že vzpomínky z věku, kdy podle výzkumu nemohou být vytvořeny.
Jelikož mnoho z těchto vzpomínek pocházelo z doby před druhým rokem života a mladší, autoři předpokládají, že tyto fiktivní vzpomínky jsou založeny na zapamatovaných fragmentech raných zážitků – jako je kočárek (nebo vozík), vztahy v rodině a pocit smutku – a na některých faktech nebo znalostech o vlastním kojeneckém nebo dětském věku, které mohly být získány z fotografií nebo rodinných rozhovorů.
„Domníváme se, že to, co má pamětník na mysli, když si vybavuje fiktivní nepravděpodobné rané vzpomínky, je mentální reprezentace podobná epizodickým vzpomínkám, která se skládá ze zapamatovaných fragmentů raných zážitků a některých faktů nebo znalostí o vlastním kojeneckém věku/dětství,“ uvedla Shazia Akhtar, první autorka studie a vedoucí výzkumná pracovnice na University of Bradford.
„Kromě toho mohou být nevědomě odvozeny nebo přidány další podrobnosti, např. že člověk měl na sobě plenu, když stál v postýlce,“ dodala Akhtar. „Takové mentální reprezentace podobné epizodickým vzpomínkám se časem stávají vzpomínkově prožívanými, když si na ně vzpomeneme, a tak jsou pro jedince jednoduše ‚vzpomínkami‘, které poukazují zejména na dětství.“
Akhtar a jeho kolegové zjistili, že fiktivní velmi rané vzpomínky jsou častější u dospělých středního a vyššího věku a přibližně 4 z 10 z této skupiny mají fiktivní vzpomínky na dětství.
„Když jsme procházeli odpovědi účastníků, zjistili jsme, že mnoho těchto prvních „vzpomínek“ se často vztahuje k dětství a typickým příkladem může být vzpomínka založená na kočárku,“ vysvětlil Martin Conway, ředitel Centra pro paměť a právo na City, University of London a spoluautor článku.
„Pro tuto osobu mohl tento typ vzpomínky vyplynout z toho, že někdo řekl něco jako „matka měla velký zelený kočárek“. Osoba si pak představí, jak by vypadal. Postupem času se pak z těchto útržků stane vzpomínka a často do ní osoba začne přidávat další věci, například šňůru hraček podél horní části,“ dodal.
„Zásadní je, že osoba, která si je pamatuje, neví, že jde o fikci,“ poznamenal Conway. „Ve skutečnosti, když je lidem řečeno, že jejich vzpomínky jsou falešné, často tomu nevěří. Částečně je to dáno tím, že systémy, které nám umožňují si věci pamatovat, jsou velmi složité a vzpomínky podobné vzpomínkám dospělých si vytváříme až po pátém nebo šestém roce života, což je dáno vývojem mozku a dozrávajícím chápáním světa.“
Dalšími spoluautory studie jsou Lucy V. Justice z Nottingham Trent University a Catriona M. Morrison z University of Bradford.
Všechna data byla zpřístupněna veřejnosti prostřednictvím služby Figshare. Kompletní zveřejnění otevřených postupů k tomuto článku je k dispozici online. Tento článek získal odznak za otevřená data.
