Anglický jazyk je zatížen synonymy a pro mnoho konkrétních věcí nebo vlastností máme zdánlivě nadbytečné množství slov. Některé z těchto přebytků, jako například duplicitní slova goatish a hircine, jsou výsledkem dvou samostatných mateřských jazyků; jiné, jako například stovky slov, která máme pro opilce, lze nejlépe vysvětlit pokrčením hlavy a pokrčením ramen.
Ačkoli mnoho lidí používá slova „slander“ a „libel“ zaměnitelně, mají tato slova odlišný význam – libel se píše, zatímco slander se mluví.
V mnoha případech není velký rozdíl v tom, zda člověk zvolí slovo nebo jeho synonymum, kromě toho, že některé volby mohou být elegantnější nebo vhodnější pro jazykový rejstřík, který člověk používá (například při psaní dopisu babičce můžete napsat „promiň, že jsem byl tak opilý“ místo „promiň, že jsem byl tak opilý“). V jiných případech však může být nesprávná volba mezi dvěma téměř synonymními slovy důležitá. Což nás přivádí k urážce na cti a pomluvě.
Je třeba poznamenat, že mnoho lidí, zejména pokud nepíší právní spis nebo nevedou spor u soudu, mezi těmito dvěma slovy nerozlišuje a obě slova řadí do obecné sémantické kategorie „říci nebo napsat o někom něco nepravdivého, aby to na něj působilo špatně“. Existuje však mezi nimi velmi zřetelný rozdíl.
Obě pomluvy jsou formy hanobení, ale pomluva se vyskytuje v tisku a hanobení v řeči. Pomluva se týká písemného nebo ústního hanlivého výroku nebo prohlášení, které vyvolává nespravedlivě nepříznivý dojem, zatímco urážka na cti se týká nepravdivého mluveného prohlášení, které je učiněno s cílem vyvolat u lidí špatné mínění o někom. Toto vysvětlení je osvěžující a jednoduché, ale možná právě proto, že je tak jednoduché, si mnoho lidí nevšimne jeho nuancí. Můžeme si to tedy trochu zkomplikovat, což nám snad usnadní zapamatování.
Možná nám pomůže uvědomit si, že pomluva je písemná forma hanobení, pokud pochopíme, že toto slovo pochází z latinského libellus, což je zdrobnělina slova liber, které znamená „kniha“. Nejstarší použití slova libel ve 14. století mělo význam „písemné prohlášení, účet, osvědčení, žádost nebo prosba“.
Pomluva bohužel nemá tak informativní původ; pochází z latinského scandalum („kámen úrazu, pohoršení“). Pokud vám ani tento etymologický návod nepomůže zapamatovat si rozdíl mezi těmito dvěma slovy, můžeme se vždy vrátit ke starému dobrému zvyku dělat věci ještě zbytečněji komplikované a poskytnout další návod v podobě doggerelu:
Ačkoli obě tato slova mohou znamenat
že lpění na pravdě bylo porušeno,
zapamatujte si toto přísloví,
pokud se ocitnete obětí,
když se píše, zatímco pomluva se říká.
