Vážená redakce:
Duální diagnóza byla poprvé identifikována v 80. letech 20. století u osob se souběžným výskytem závažných duševních onemocnění a poruch způsobených užíváním návykových látek.1,2 V současné době používá Správa služeb pro zneužívání návykových látek a duševní zdraví (Substance Abuse and Mental Health Services Administration, SAMSHA) pro označení výše zmíněných souběžných poruch termín co-occurring disorders (COD). COD je definována jako souběžně se vyskytující poruchy související s návykovými látkami a duševní poruchy. Pacienti, o nichž se říká, že mají souběžné poruchy, mají jednu nebo více poruch souvisejících s návykovými látkami a také jednu nebo více duševních poruch.3 Podle Národního průzkumu užívání drog a zdraví (National Survey on Drug Use and Health) uvedlo odhadem 2,7 milionu dospělých ve věku 18 let a více, že se u nich v předchozím roce vyskytla souběžná epizoda velké deprese a porucha způsobená užíváním alkoholu. Z těchto dospělých se 40,7 % neléčilo ani pro jednu z těchto poruch.4 Více než 24 milionů Američanů uvedlo, že trpí závažnými psychickými potížemi, a 21,3 % této populace mělo aktivní poruchy spojené se zneužíváním/ závislostí na návykových látkách definované v Diagnostickém a statistickém manuálu duševních poruch, čtvrté vydání, textová revize (DSM-IV-TR).5 V současné době neexistují v DSM-IV-TR diagnostická kritéria pro duální diagnózu nebo souběžně se vyskytující poruchy.6 Vzhledem k vysoké prevalenci této poruchy je třeba vypracovat standardizovaná diagnostická kritéria a doplnit je do DSM, aby pomohla klinickým lékařům při správné a včasné diagnostice a léčbě těchto pacientů. Kritická analýza tohoto tématu vyžaduje výzkum, který by zhodnotil diagnostická kritéria pro duální diagnózu a také určil, které souběžné poruchy splňují kritéria.
Osoby s diagnózou souběžné poruchy často potřebují intenzivnější léčbu vzhledem ke složitosti jejich případu, což zdůrazňuje, že je důležité, aby kliničtí lékaři poskytovali těmto pacientům účinnou a efektivní léčbu. Jedinci s diagnózou souběžných poruch čelí větším důsledkům zneužívání návykových látek ve srovnání s pacienty s diagnózou pouze duševního onemocnění, jako je schizofrenie nebo bipolární porucha.7 Mezi příklady takových důsledků patří větší zhoršení psychiatrických příznaků, nedodržování medikace, nárůst agresivního a násilného chování, špatná osobní hygiena, návštěvy pohotovosti a hospitalizace v psychiatrických léčebnách.1 8-12
V polovině 80. let 20. století byli pacienti s duální diagnózou léčeni buď pro duševní poruchu, nebo pro poruchu související s návykovými látkami.13 Vzhledem k nízké úspěšnosti léčby této populace doporučil Národní ústav duševního zdraví, Národní ústav pro zneužívání drog a Národní ústav pro zneužívání alkoholu a alkoholismus integraci léčby duševních poruch a poruch souvisejících s návykovými látkami u této populace.2,14-16 Tento doporučený integrovaný přístup k léčbě přinesl rozporuplné empirické důkazy, které dokládají účinnost tohoto typu léčby pro osoby s duální diagnózou.2,7 Metodologické problémy, které vyvstávají výzkumníkům zkoumajícím účinnost integračních přístupů k léčbě pacientů s duální diagnózou, začínají nejednotnými diagnostickými kritérii, která kliničtí lékaři používají k odesílání pacientů do vhodných léčebných programů.13 Tento problém naznačuje další potřebu standardizovaných diagnostických kritérií pro duální diagnózu, aby kliničtí lékaři mohli identifikovat osoby vhodné pro integrovanou léčbu a také aby mohli vyvinout účinný způsob léčby této složité populace s různorodou škálou duševních poruch. Standardizací této definice duální diagnózy budou jedinci s duální diagnózou identifikováni klinickými lékaři univerzálně, a nikoli podle individuálního odborného názoru.
Účelem tohoto dopisu je vyzvat k výzkumu zaměřenému na vývoj standardizovaných diagnostických kritérií pro jedince s diagnózou souběžného výskytu poruch souvisejících s návykovými látkami a duševních poruch. Stanovením diagnostických kritérií mohou výzkumní pracovníci přesně vyvinout vhodnou léčbu identifikovaných souběžných duševních poruch a poruch souvisejících s návykovými látkami. Tato výzva k výzkumu je rovněž potřebná k identifikaci účinných léčebných přístupů pro další podskupiny populace s duální diagnózou, jako je vojenský personál. Ve Spojených státech amerických žije početná populace bojujících vojáků, kteří se vracejí z Iráku a Afghánistánu. Přibližně u 56 % vojenského personálu propuštěného ze služby mezi zářím 2001 a zářím 2005 byly zjištěny dvě nebo více souběžně se vyskytujících duševních poruch.17 Díky standardizaci diagnostických kritérií duální diagnózy může mít tento vojenský personál možnost být podle potřeby na základě těchto nově vytvořených kritérií vhodně odeslán do integrovaných léčebných programů. Negativní dopady války se brzy vrátí domů, jak je vidět na velkém počtu vojáků, kteří se vracejí s identifikovanými souběžnými poruchami. Odborníci na duševní zdraví musí tyto osoby vhodně a urychleně diagnostikovat a léčit vzhledem k potenciálu závažných následků spojených s touto poruchou.
