Satirická esej Příklady:
Demokratický politický systém je někdy prezentován jako jeden z největších výdobytků západního světa s jeho hodnotami lidských práv a svobody jednotlivce. Zdá se však, že mnozí lidé ve svém okouzlení demokracií zapomínají (ne-li přímo ignorují) na četná fakta, která dokazují, jak daleko má tento systém k ideálu. Dnešní demokracie se může snadno proměnit v dobře vypadající zástěrku pro autoritářské režimy a činy, které mají k proklamovaným ideálům nesmírně daleko.
Jeden ze základních principů moderní demokracie spočívá v pravomoci lidí vytvářet vektor politického vývoje své země. Moderní doba však ukázala, že to, co se může zdát jako demokratický stát se systémem pravidelných voleb, různými politickými stranami a neustálým společenským dialogem, je autoritářská země s demokratickou fasádou. Moderní demokracie se skládá z institucí, které udržují pohromadě složitost a rozmanitost politických hnutí a myšlenek. Tyto struktury sice mají zajistit, aby demokratický proces nebyl přerušen, ale mohou se obrátit proti tomuto účelu. Například v Rusku se zdá, že média, politický dialog a nezávislost politických stran byly pomalu obráceny tak, aby sloužily jedné skupině politiků a podnikatelů v čele s prezidentem Vladimirem Putinem (Levy). Tyto instituce jsou sice v Rusku přítomny a viditelné, ale všechny jsou jen nástroji imitace demokratického procesu. Ve skutečnosti trvá Putinova zcela legitimní a „demokratická“ vláda již téměř dvě desetiletí, která mu poskytuje téměř neomezená politická a ekonomická privilegia a vylučuje z politického diskurzu jakékoli oponenty. Kremelské demokratické „loutkové divadlo“ může pro nezasvěcené vytvářet krásný obraz, avšak nese v sobě myšlenky, které mají ke svobodě a lidským právům daleko.
Dalším strukturálním problémem dnešních demokracií je vláda volby většiny. Ačkoli jsou demokracie postaveny na myšlence, že si lidé vybírají, jak budou spravovat svou zemi, moderní doba ukázala, že někdy může pouhé následování volby většiny vést ke katastrofálním důsledkům. Někdy vede demokratický proces k tyranii většiny nad zájmy menšiny, bez dialogu a kompromisu. Ještě ironičtější je, že někdy může kvůli nevhodnému volebnímu systému převzít vládu i menšina a začít agresivně prosazovat svůj program. Přesně to se stalo v prezidentských volbách v USA v roce 2016, kdy Donald Trump navzdory svým velmi kontroverzním a často nevzdělaným myšlenkám zvítězil, i když prohrál v lidovém hlasování. Nyní USA čelí řadě společenských a politických konfliktů, které vznikly v důsledku Trumpova vývoje, jenž je zaměřen na jeho publikum, ale zcela nesouvisí s demokratickými hodnotami a dokonce ani s nejjednodušším zdravým rozumem. Zajímavé je, že demokratické instituce nedokážou sjednotit lidi pomocí sdíleného souboru hodnot a idejí, což pouze zvyšuje polarizaci a rozdělení v rámci politického diskurzu (Packer). Zdá se, že USA se dostaly do pasti, kterou jim před desítkami let nastražil stejný demokratický systém.
Závěrem lze říci, že dnešní demokracie je stále plná toxických problémů a strukturálních děr, které pod krásnou pokličkou vytvářejí tyranii. Jistě, demokracie může být nejlepším možným řešením pro vybudování moderního politického procesu, ale musíme být připraveni čelit výzvám, ke kterým tento politický systém dospěl, a adekvátně na ně reagovat, a ne jen doufat, že se problémy vyřeší samy prostřednictvím tradičního demokratického procesu.
Citovaná díla
Levy, Clifford J. „Russia’s Knockoff Democracy“. The New York Times, 16. prosince 2007, www.nytimes.com/2007/12/16/weekinreview/16levy/. Dostupné 28. 8. 2017.
Packer, George. „Zvládnou naše demokratické instituce Trumpa?“. The New Yorker, 18. června 2017, www.newyorker.com/magazine/2016/11/21/will-our-democratic-institutions-contain-trump/. Dostupné 28. 8. 2017.
.
