The Medieval Nobles and Their Fierce Fighting Methods

By Philip Daileader, Ph.D., The College of William and Mary

Řády uvnitř šlechty

Pokud byste zkoumali středověkou šlechtu kolem roku 1300, tedy na konci vrcholného středověku, všimli byste si, že uvnitř této šlechty existovaly různé hodnosti či vrstvy. Na nejnižší úrovni mohli být někteří obyčejní rytíři, kteří měli skromné pozemkové vlastnictví, nebo nemuseli vlastnit vůbec žádnou půdu; ti druzí museli žít v domácnostech jiných, mocnějších šlechticů.

Všimli byste si, že nad rytíři byli jedinci známí jako „kasteláni“ neboli šlechtici, kteří vlastnili hrady.

Toto je přepis z videoseriálu Vrcholný středověk. Podívejte se na něj nyní na webu The Great Courses Plus.

Mohl to být jeden hrad nebo možná malý soubor hradů. Rytíři a kasteláni společně tvořili kolem roku 1300 nižší vrstvu středověké šlechty.

Nad rytíři a kastelány stáli baroni. K baronům jako nejvyššímu stupni středověké šlechty patřili lidé s tituly jako „hrabě“, pokud někdo vládl hrabství, „vévoda“, pokud vládl vévodství, případně „maršálek“, pokud žil v nebezpečném pohraničí a očekávala se od něj ochrana, a králové, neboť i oni byli součástí středověké šlechty.

Bez ohledu na titul – rytíř, kastelán, hrabě, vévoda – měli všichni šlechtici jedno společné: středověká šlechta byla třídou bojovníků se společným způsobem boje.

Šlechta byla také třídou převážně negramotnou. Tato třída negramotných válečníků se značně lišila od aristokracie římské říše. Římští senátoři byli vysoce vzdělaní, velmi gramotní a z velké části civilní – raději by někoho zabili vtipnou urážkou, než aby mu usekli hlavu.

Středověká šlechta se také lišila od raně novověké šlechty, která byla v Evropě fojtskou, vysoce vzdělanou a z velké části civilní aristokracií.

Zjistěte více o tom, jak malé inovace mohly mít obrovský vliv na demografii a obchodní revoluci

Jak bojovala středověká šlechta

To, že šlechta bojovala, nebylo to, co ji odlišovalo od ostatních segmentů společnosti. Bojovali i měšťané a příležitostně i rolníci.

To, co šlechtu odlišovalo, byl velmi osobitý způsob boje; jejich styl nebyl společný ostatním vrstvám. Šlechtici bojovali stejně jako rytíři: na koních, v těžké zbroji, s meči a zejména s kopími drženými zvláštním způsobem.

Šlechtic bojoval s kopím, které bylo zastrčené pod paží, mířilo na protivníka a pak se do něj zabodlo celou vahou nositele, jeho zbroje a koně za ním.

O tom, kdy se tato technika boje dostala do Evropy, se vedou značné spory. Byla velmi účinná a přinášela výhody každému, kdo si mohl dovolit potřebné vybavení a výcvik.

Zdá se, že rytířský způsob boje se v Evropě vyvinul v průběhu 8. a 9. století, ale přechod k tomuto stylu boje byl mnohem pomalejší, než se dříve soudilo.

Snad kvůli svému přirozenému konzervatismu se válečníci pomalu vzdávali starších způsobů boje, které nezahrnovaly couvání s kopím a nabíhání na protivníka. Tradiční způsoby boje místo toho znamenaly máchání kopím nad paží a pod paží, vrhání kopím nebo prosté bodání kopím do protivníka – nic z toho nemělo takový účinek jako novější metody.

Přečtěte si více o dědičné šlechtě s jedinečnými právními výsadami

Vývoj rytířské metody boje

Ještě v 11. století se někteří šlechtici nadále drželi starších, méně účinných způsobů boje. Teprve kolem roku 1100 byl přechod skutečně dokončen. Pokud jde o to, proč se v Evropě vyvinul rytířský způsob boje, důvod je technologický.

Dvě technologické vymoženosti v průběhu 8. a 9. století umožnily bojovníkům spřáhnout svá kopí a útočit na protivníky.

První technologickou změnou byl nechvalně známý třmen. Jezdci měli díky třmenům podstatně větší rovnováhu v sedle, kontrolu nad svým koněm a volnost pohybu rukou a paží.

Stejně důležité jako třmeny však bylo něco, čemu se říkalo sedlo s vysokým opěradlem. Pokud bys zaútočil na protivníka bez sedla s vysokým opěradlem a s kopím zastrčeným pod paží, tvůj kůň by pokračoval dál bez tebe.

Zůstal bys přinejlepším karikaturně viset ve vzduchu. Pravděpodobnější by bylo, že by tě kůň shodil ze hřbetu a zabil. Sedlo s vysokým opěradlem se zvedalo za zadkem rytíře, aby mohl vydržet náraz při jízdě do někoho, když nesl kopí.

Přečtěte si více o drsných rytířích a jejich původu

Jak se měnila šlechta ve středověku

V letech 1000 až 1300 byla středověká šlechta třídou válečníků. Právě to, že tato specifická skupina dokázala bojovat účinněji než kdokoli jiný, oddělovalo šlechtu od zbytku společnosti.

Sotva však šlechta stagnovala, prošla mezi lety 1000 a 1300 dvěma důležitými, pozoruhodnými změnami.

První se týká definice „šlechtictví“ a toho, co tento titul svému nositeli propůjčoval. Kolem roku 1000 byl význam pojmu „šlechtic“ nejasný. Do roku 1300 se stal přesným a mnohem výlučnějším než předtím.

Druhá změna se týkala složení šlechty. V Evropě roku 1000 nebyli obyčejní rytíři považováni za „šlechtice“.

Pokud byste oslovili hraběte, vévodu nebo krále titulem „rytíř“, pravděpodobně byste za to byli fyzicky napadeni. Rytíři měli podlou pověst.

Do roku 1300 se situace změnila. Rytířství bylo čestným povoláním a všichni příslušníci šlechty, ať už měli jakýkoli titul, se honosili používáním titulu „rytíř“.

Přečtěte si více o feudalismu, který byl hnacím motorem vrcholného středověku

The Shifting Meaning of „Noble“

Změna významu definice „šlechtictví“ signalizuje změnu ve vnímání těch, kteří tento titul nosili.

Slovo „šlechtic“ neboli latinsky nobilis existovalo již v roce 1000. Existovali jedinci, kteří se nazývali „šlechtici“, a toto slovo již mělo za sebou dlouhou historii.

Přibližně v roce 1000 byl však význam slova nobilis nejasný. Neexistovala žádná pravidla, která by určovala, kdo se má nazývat „šlechticem“ a kdo ne.

Titul nobilis navíc neposkytoval jednotlivci žádné konkrétní výhody. Nic ti neplynulo z toho, že jsi používal titul nobilis.

Společenské vymezení světa se do roku 1300 posunulo. Pokud jste byli považováni za nobilis, požívali jste určitých specifických, zákonných výsad, kterých se středověká šlechta držela po celý pozdní středověk. Ta se přenesla i do raného novověku, dlouho poté, co šlechta opustila svou vojenskou roli v Evropě.

Přečtěte si více o tom, jak se měnila práva rolníků mezi lety 1000 a 1300

Výhody plynoucí z toho, že jste šlechticem

Mezi výsady, které byly nyní spojeny s pojmem nobilis a které si příslušníci šlechty nárokovali pro sebe a dostávali, patřilo i právo být sťat. Právo být sťat se může zdát jako podivné právo, o které se žádá, ale ve skutečnosti bylo ve srovnání s alternativami ceněným právem.

Poprava stětím byla rychlá a čestná. Byla lepší než upálení, které bylo bolestivé a vyhrazené pro nejhorší druhy zločinců. Stětí bylo také lepší než oběšení, které bylo pomalejší a ponižující, protože tělo bylo vystaveno k posměchu několik dní nebo týdnů poté.

Výnosnější než právo na rychlou a čestnou smrt bylo šlechtické právo vyhnout se placení daní. Do roku 1300 šlechtici tvrdili, že by měli mít právo vyhnout se placení královských daní nebo městských daní, pokud náhodou sídlili ve městě.

Ačkoli nároky šlechticů nebyly vždy respektovány, často ano. Středověcí šlechtici tvrdili, že jejich vojenská služba plní jejich společenskou povinnost – bylo by pro ně zbytečné bojovat a zároveň platit daně. Osvobození šlechty od daní mělo před sebou v evropských dějinách dlouhou a spornou budoucnost.

Šlechtici nedostávali vždy všechna privilegia, která si ve vrcholném středověku nárokovali. Snažili se například uplatňovat výlučné právo na pomstu v případě ublížení na zdraví.

Přečtěte si více o tom, jak se dařilo ženám ve vrcholném středověku

Pokud jste byli napadeni, pouze pokud jste byli šlechtici, mohli jste napadnout toho, kdo vás napadl, nebo jeho rodinu či přátele. Zvyk mstít se byl ve středověké společnosti příliš rozšířený na to, aby byl dán pouze šlechticům, ale šlechta se o něj alespoň pokoušela.

Obvyklé otázky o středověkých šlechtických bojovnících

Tento článek byl aktualizován 2. prosince 2019

.