„Hail To The Chief“:

Mimo showbyznysu je prezidentský úřad jedním z mála povolání, ke kterým patří vlastní píseň.

Podle tradice sahající až do 19. století, když vrchní velitel vstoupí do místnosti, U.S. Marine Band spustí „Hail to the Chief“

Začíná to takzvanými „Ruffles and Flourishes“ – čtyřmi za sebou. Pak následuje samotná píseň. Pomalý, melodický, okamžitě rozpoznatelný pochod – vstupní hudba pro vůdce svobodného světa.

Poprvé prezidenti slyší hrát „Hail to the Chief“ hned po složení přísahy. Neexistují žádná pevná pravidla, kdy – a jak často – se má píseň používat.

V těchto prvních dnech Trumpovy vlády jsme ji zatím příliš neslyšeli. Použil ji při návštěvě továrny společnosti Boeing v Jižní Karolíně, ale prezident Trump stejně tak pravděpodobně zvolí hudbu, která zaznívá na jeho předvolebních shromážděních, včetně ultrapatriotické country balady „God Bless the USA“ od Lee Greenwooda. Právě tu nedávno použil na velké konferenci Konzervativní politické akce. Je méně vznešená, ale líbí se davu – a snáze se při ní zpívá.

Skutečná tradice „Hail to the Chief“ sahá až k prezidentovi Jamesi K. Polkovi, zvolenému v roce 1844. Vyrostla z praktických politických instinktů první dámy Sarah Childress Polkové.

„Polk nebyl přehnaně charakterní, nebyl větší než život,“ tvrdí Thomas Price, kurátor Domu a muzea Jamese K. Polka v Columbii ve státě Tenn. „Sarah Polková se zmínila, že občas nepozorovaně vstupoval do přeplněných místností.“

James K. Polk, 11. prezident USA, byl nenápadnou postavou. První dáma Sarah Childress Polková nechala námořní kapelu zahrát „Hail to the Chief“, aby si ho lidé všimli, až vstoupí do místnosti. Mathew Brady/Getty Images hide caption

toggle caption

Mathew Brady/Getty Images

Polk nebyl temperamentní vojenskou postavou jako někteří jeho předchůdci. Nevynikal řečnickými schopnostmi ani pohodlným společenským vystupováním. Price říká, že první dáma si to všechno uvědomovala jako potenciální problém pro svého manžela.

Ale díky svému smyslu pro fungování Washingtonu měla nápad.

„Chtěla do prezidentského úřadu vnést trochu fanfár, a tak nechala ‚The President’s Own‘ Marine Band zahrát píseň ‚Hail to the Chief‘,“ říká kurátor Price, aby lidé věděli, že prezident přijel.

Odtud se píseň stala oficiální prezidentskou hymnou.

Před Polkem se píseň – upravená v roce 1812 (nebo kolem roku 1812) ze staré skotské melodie orchestrálním dirigentem Jamesem Sandersonem – hrála pro dřívější prezidenty, ale ne běžně.

Přesto je použití písně závislé na přání každého obyvatele Bílého domu. Někteří jí opovrhovali. Prezident Chester Arthur dokonce zahájil proti písni kampaň, kterou bychom dnes mohli nazvat „Repeal and Replace“. Přestal ji používat a pověřil nikoho jiného než Johna Philipa Sousu, aby složil novou prezidentskou znělku. Skutečnost, že jste Sousovu „Prezidentskou polonézu“ pravděpodobně nikdy neslyšeli (nebo o ní neslyšeli), vypovídá o tom, jak úspěšná tato snaha byla.

Nyní je řada na Trumpovi, aby rozhodl, jak významné místo bude mít „Hail to the Chief“ na jeho prezidentském playlistu.

A kdyby vás to zajímalo – nebo jste doufali, že si budete zpívat sami – píseň má skutečně zřídka slýchaný text, který někdy v roce 1900 napsal Albert Gamse:

Hail to the Chief we have chosen for the nation,

Hail to the Chief! Zdravíme ho, jeden i všichni.

Zdravíme náčelníka, když slibujeme spolupráci

V hrdém naplnění velké, vznešené výzvy.

Vaším cílem je učinit tuto velkolepou zemi ještě velkolepější,

To uděláte, v to pevně věříme.

Zdravíme toho, kterého jsme zvolili za velitele,

Zdravíme prezidenta! Ať žije náčelník!