Historicky byla nespavost považována za sekundární poruchu k jiným poruchám, jako je například deprese. Představa byla taková, že se člověk dostal do deprese – a v důsledku toho se mu pokazil spánek. To mohlo zahrnovat potíže s usínáním, nadměrnou dobu nočního bdění nebo probouzení dříve, než se očekávalo.
To může dávat smysl těm, kteří zažili depresi a zjistili, že je v noci budí myšlenky na znepokojivé události, například na zemřelého blízkého člověka nebo na předchozí neúspěchy. Možnost, že deprese vede k nespavosti, je také v souladu s výzkumem, na kterém jsem se podílel – kde jsme zjistili, že dospělí lidé trpící nespavostí častěji než ostatní prožívali úzkost a depresi v dřívějším věku.
Mohlo by to však být skutečně naopak? Mohl by špatný spánek způsobovat deprese? V posledních zhruba deseti letech je stále jasnější, že narušený spánek často předchází epizodě deprese, nikoliv až po ní, což pomáhá skoncovat s představou, že problémy se spánkem jsou druhotné v souvislosti s jinými poruchami.
S tím se také není těžké ztotožnit – stačí se zamyslet nad tím, jak se cítíte poté, co jste se špatně vyspali. Možná se cítíte plačtiví nebo vyštěkáváte na své okolí. Zdá se, že literatura potvrzuje myšlenku, že naše schopnost regulovat emoce je po špatném spánku snížená. Bylo také prokázáno, že nespavost předpovídá depresi definovanou podle diagnostických kritérií.
Proč tedy špatný spánek vede k depresi? Bylo navrženo mnoho různých mechanismů. Uveďme jen několik příkladů: Začněme tím, že se zamyslíme nad svým chováním. Například já po špatném spánku s větší pravděpodobností zruším večerní posezení s přáteli nebo hodinu cvičení. To by mohlo být součástí problému, protože právě takové události mohou pomoci udržet depresivní příznaky na uzdě.
Přemýšlíme-li o tom, co se děje s mozkem, když nám chybí spánek, najdeme vodítka, proč spolu spánek a deprese souvisejí. Jedna studie na toto téma se zaměřila na oblast mozku zvanou amygdala. Jedná se o mandlovitou strukturu umístěnou hluboko v mozku, o níž se předpokládá, že hraje důležitou roli v našich emocích a úrovni úzkosti.
Zjistilo se, že účastníci, kteří byli přibližně 35 hodin nevyspalí, vykazovali větší reakci amygdaly při zobrazení emočně negativních obrázků ve srovnání s těmi, kteří nevyspalí nebyli. Zajímavé je, že spojení s částmi mozku, které regulují amygdalu, se zdálo být také slabší – to znamená, že účastníci byli možná méně schopni ovládat své emoce. Tato zjištění by mohla pomoci vysvětlit, jak může špatný spánek skutečně způsobovat potíže, jako je deprese.
Dědičná nespavost
V průběhu let jsem ve své vlastní práci vycházel z behaviorálně genetické perspektivy ve snaze pochopit souvislosti mezi špatným spánkem a depresí. Z mého výzkumu dvojčat a z práce vedené jinými se zdá, že špatný spánek a příznaky nespavosti by mohly být do jisté míry součástí stejného genetického shluku – což znamená, že pokud zdědíme geny, které nás činí náchylnými k nespavosti, můžeme být také náchylní k depresi.
Při snaze vysvětlit souvislost mezi spánkem a depresí mě zaujala také nedávná práce o imunitním systému a depresi. Studie zjistily, že osoby trpící depresí nebo jí ohrožené mohou vykazovat vysokou hladinu zánětu v těle. Zdá se, že jejich imunitní systém je v hyperaktivitě, jako by bojoval s infekcí nebo se hojil po zranění. Když narušujeme nebo omezujeme spánek, může se u nás také vyskytnout zánět, takže možná i zánět by mohl pomoci vysvětlit souvislost mezi spánkem a depresí.
Co s tím tedy můžeme dělat? Již nějakou dobu se navrhuje, že zlepšením spánku bychom snad mohli depresi předcházet nebo ji léčit. V poslední době se začaly objevovat údaje ze studií, které naznačují, že tomu tak skutečně může být. Například vědci z Oxfordské univerzity ve spolupráci s poskytovatelem psychologické terapie Self Help Manchester hodnotili, zda online léčba nespavosti snižuje příznaky úzkosti a deprese. Doporučili lidem s těmito obtížemi, aby podnikli kroky, jako je dodržování stálého času buzení, vstávání z postele, když nemohou spát, a zpochybnění přesvědčení, že špatný spánek je zneschopňující.
Zjistili, že příznaky úzkosti i deprese se po léčbě nespavosti snížily. Další skupiny v současné době zkoumají, zda zlepšením spánku můžeme snížit i další typy psychiatrických obtíží. Ale ještě předtím, než bude tato práce dokončena, je závěr dosavadního výzkumu jasný: musíme začít dávat přednost svému spánku.
